Proč se voda nevsakuje do hydrofobních půd

Vlny veder a sucha často způsobují, že se zemědělské podniky mohou potýkat s problémy, které souvisejí s omezenou možností zavlažování a snahou opětovně zvlhčit suchou půdu. Jakmile se jednou půda stane vodoodpudivou, může být velmi náročné vrátit obsah vlhkosti na optimální úroveň.

 

Jak se půda stane vodoodpudivou?

Půda je vodoodpudivá, když obsahuje hydrofobní částice v podobě organických molekul, které odpuzují vodu. Ty se v půdě vyskytují v důsledku činnosti mikroorganismů, přítomnosti organické hmoty a rozkládajících se rostlinných tkání. Hydrofobní částice vytvářejí na každé půdní částici tenký voskovitý povlak, který způsobuje vodoodpudivost. Čím vyšší je vodoodpudivost půdy, tím méně se do ní voda vsakuje.

Molekuly vody jsou bipolární a existuje mezi nimi silná soudržnost – molekuly se navzájem přitahují. Jejich vzájemná přitažlivost (koheze) a malá schopnost spojit se s voskovitými částicemi půdy vede k tvorbě kapek s velkým kontaktním úhlem. Toto takzvané vysoké povrchové napětí vody brání tomu, aby se kapky vody rozprostřely na větší plochu. Pravděpodobnost toho, že půda je nebo se stane vodoopudivou je dána nejen přítomností hydrofobního materiálu, ale také texturou půdy (Hunt a Gilkes, 1992). Hrubozrnné písčité půdy s méně než 5 % obsahem jílu jsou velmi náchylné k tomu, aby odpuzovaly vodu.

 

 

V těchto situacích je pravděpodobné, že budete-li aplikovat více závlahy, povede to pouze k vyšším nákladům na vodu, čerpání a práci a bude to mít pouze malý anebo žádný efekt na zvýšení vlhkosti půdy. I minimální míra vodoodpudivosti může mít negativní dopad na pohyb vody v půdě, což ovlivňuje růst a vývoj rostlin a tím i snížení výnosů a kvality koncových výpěstků.

 

Jak fungují půdní smáčedla?

Půdní smáčedla jsou produkty na bází povrchově aktivních látek (surfaktantů), které jsou navrženy tak, aby zlepšily průnik vody a umožnily její lepší distribuci v půdním profilu, jak horizontálně tak vertikálně. Po smíchání s vodou sníží aktivní přísady kohezi (soudržnost) molekul vody a zvýší jejich adhezi (přitažlivou sílu mezi molekulami vody a jinými látkami – např. částicemi půdy), takže půda přestane vodu odpuzovat.

 

 

Snížením povrchového napětí vody půdní smáčedla rovněž zabraňují tvorbě kaluží na povrchu půdy. Zjednodušíme-li to, povrchově aktivní látky jsou tvořeny hydrofilní hlavičkou a hydrofobním ocáskem. Ve chvíli, kdy se smísí s vodou, začne hydrofobní ocásek vyčnívat z povrchu kapky a snižovat povrchové napětí. Nižší povrchové napětí sníží kontaktní úhel a umožní vodě rozprostřít se na větší ploše. Tím se sníží ztráty vody stékáním, zejména na tvarovaných půdách (např. zeleninové záhony, bramborové brázdy, setí mrkve apod.), a zvýší se množství vsáknuté vody.

 

 

 

Účinným způsobem řešení problémů s vodoodpudivostí půd je kombinace agrotechnických metod, jako je jílování či setí do řádků, s nejnovějšími půdními smáčedly. Tím, že dáme vodě možnost vsáknout se rychleji do půdy, snížíme plýtvání a podpoříme zdravý rozvoj kořenového systému rostlin. Zdravý kořenový systém zajistí lepší příjem živin a rychlejší zakořenění. Maximalizujte využití závlahové vody! Snížíte tak náklady a získáte optimální výnosy.

_{Použitá literatura: Hunt, N. a Gilkes, B. (1992) Farm Monitoring Handbook.}