Dlouhodobé, stálé a šetrné uvolňování síry

Síra je pro rostliny základní živinou. Zemědělci mohou na podporu růstu používat síranová hnojiva. Stejně jako u všech dalších rozpustných živin však existují obavy, že jsou sírany náchylné k vyplavování – neboli ztrácejí se v půdě mimo dosah kořenů – dříve, než je plodiny mohou přijmout.

Poznatky o vyplavování

Britská University of Nottingham provedla pokus s půdním sloupcem, jehož cílem bylo porovnat rychlost uvolňování síranů z Polysulphatu s jinými hnojivy.

Každý půdní vzorek se nejprve propláchnul, aby se vymyly rozpuštěné živiny. Poté se přidala čtyři různá granulovaná hnojiva – Polysulphate, síran amonný, síran draselný a kieserit – obsahující ekvivalentní množství síry. Vzorky půdy byly denně proplachovány destilovanou vodou a ve výluhu, který odtékal, se měřil obsah síranů.

V porovnání s jinými hnojivy je postupné uvolňování síranů z Polysulphatu zřejmé.

Prokázané prodloužené uvolňování živin u Polysulphatu

Výsledky experimentu s uvolňováním síranů ukazují, že sírany se z Polysulphatu uvolňují šetrně a po delší dobu přibližně až 50 dnů. Což znamená, že síra se uvolňuje tam, kde je zapotřebí, v horní vrstvě půdy, tempem, které rostliny potřebují, a po dobu několika týdnů.

Sírany z jiných hnojiv se uvolňují mnohem rychleji a pravděpodobně příliš rychle na to, aby je kořeny rostlin dokázaly zachytit a dlouhodoběji využít, což znamená, že se nevyužité z půdy vyplavují.

Porozumění tomu, které živiny a kdy rostliny potřebují, je důležitým krokem, který pomáhá při správné volbě hnojiva, které je potřebné k dosažení maximálního výnosu.