Svět dřevitých vláken – část první

Tak jak v britském okrasném zahradnictí neustále pokračuje snaha snížit používání rašeliny, roste zájem o jiné materiály a jejich možné využití. ”Klasické” anorganické materiály bez rašeliny, jako je perlit, hlína, písek a štěrk, se kvůli ceně a potenciálně nežádoucím fyzikálním vlastnostem používají pouze v nízkých procentech. Kromě toho existují tři další organické materiály, které našly ve Velké Británii uplatnění jako profesionální pěstební média – kokosové vlákno, kůra a dřevitá vlákna.

Dřevní hmota, nejčastěji označovaná jako “dřevitá vlákna”, se začala používat v 80.-90. letech 20. století a její popularita vzrostla v posledním desetiletí. Zpočátku se vědělo jen velmi málo o tom, jak se substráty a mixy na bázi dřevitých vláken pracovat.  Zvýšená poptávka po nerašelinných substrátech v zahradnické kontejnerové produkci působila jako katalyzátor pro důkladné vědecké studie a pokusy, které vyústily v hlubší pochopení toho, jak se substráty na bázi dřevitých vláken zacházet.

“Dřevitá vlákna” je obecný termín, který nespecifikuje:

• druh nebo směs dřevin použitých k výrobě vláken
• stáří nebo část stromů (odřezky, větve, vedlejší dřevní produkty, celé stromy).
• mechanický výrobní proces pomocí strojů jako jsou extrudéry, struhadla, mlecí stroje a další zušlechťovací zařízení
• chemický výrobní proces – změnu poměru C:N obohacením N (impregnace)
• fyzikální strukturu a vlastní chemickou povahu výrobku

Značná různorodost

Komerční výrobky z dřevitých vláken z celého světa se proto mohou výrazně lišit ve fyzikálních a chemických vlastnostech – pH, pórovitost, schopnosti zadržovat vodu a živiny a potenciální toxicita v závislosti na stáří a výrobním procesu materiálu.

Například v USA se používá hlavně borovice kadidlová (Pinus taeda), zatímco v Evropě jsou hlavním zdrojem evropské druhy borovic (P. sylvestris, P. maritima, P. pinaster, P. nigra). V literatuře se objevují zprávy o tom, že lze k výrobě dřevitých vláken použít i rody Larix (modřín) a Picea (smrk), a rovněž existují neoficiální údaje o tom, že se k výrobě dřevitých vláken pro zahradnický trh používá odpadní materiál z komerčních dřevařských výrobků.

K dnešnímu dni byly vyzkoušeny už více než dva tucty různých druhů listnatých a jehličnatých dřevin z hlediska možného využití v pěstebních substrátech. Většina z nich se ukázala jako nevhodná kvůli špatnému růstu rostlin, dostupnosti, ceně, problémům se zpracováním nebo z jiných důvodů.

Směsi na bázi rašeliny obsahující 20-30 % dřevitých vláken mohou tvořit vysoce kvalitní pěstební média, která spolehlivě zajistí dobrý růst mnoha různých druhů rostlin. Rašelina funguje jako “prázdné plátno” a může proto tvořit výjimečné pěstební substráty jak samostatně, tak v kombinaci s kokosovými vlákny, kůrou i dřevitými vlákny. Hlavní výzvou, které čelí britští producenti pěstebních substrátů, je vytvoření směsí bez rašeliny jen na bázi dřevitých či kokosových vláken a kůry.